Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlava anděla

7. 10. 2007

Tento příběh je starý týden.V sobotu jsem se vypravila na hřbitov s rodiči.Stáli jsme u hrobu.Stáli jsme u hrobu mé babičky, když v tom mě nějaká ,,neviditelná síla'' přinutila otočit hlavu na nedalekou hrobku, která patří rodině svobodného, ale už dospělého kamaráda našich, který jse jmenuje Pavel.Já ho znám taky velmi dobře.Ta hrobka je hned u kamenné zdi,takže když jsem se ohlédla, spatřila jsem za zdí,ale zároveň i za hrobkou postavu.Tedy jen hlavu,tělo bylo schované za zdí.Vypadalo to, že je tomuž.Měl strašně ostré oči, které ne mě doslova zíraly, a i když jsem se na něho podívala, ani se nehnul.Vlasy měl tmavé a kudrnaté.Skoro jako anděl nebo tak něco.Po chvilce jsem se otočila a řekla našim,ať se tam ohlédnou.Když jsme se ohlédli, spatřili jsme ho jen na necelé dvě vteřiny,pak zmizel.Když jsme odcházeli, dívala jsem se po okolí, ale po něm jako když se zem slehne.Druhý den jsme se od Pavla dozvěděli, že jeho matka zamřela.Byl to anděl, předzvěst, že brzy v té hrobce bude někdo navěky spát?Pravdu se nikdy nedozvíme, ale proč se zjevil nám, nechápeme.Vždyť naši jsou Pavlovi nejlepší kamarádi.Tak jestli to byl duch, je to pochopitelné, a jedno víme jistě, na tohle hodně dlouho nezapomeneme.

Renata, 15

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář